Když plánuje NÁHODA

10.09.2022

Pamatuji si, jak jsem s jedním známým řešila téma dovolených - on zarytý odpůrce rodičovství a velký fanda životních dobrodružství se mě snažil přesvědčit, že s rodičovstvím všechna sranda končí, a já jeho - a možná trochu i samu sebe :-) - že s rodičovstvím teprve všechna sranda a dobrodružství začíná.

Říkala jsem si - pokud je štěstí otázkou pohledu a nastavení mysli, neplatí to zákonitě i o dobrodružství? Není tedy i dobrodružná dovolená více o tom, co jsme schopní prožívat, a méně o tom, kam jedeme? Mé zvědavé já mě dovedlo k představě o "ideální dobrodružné dovolené". Chtěla jsem hrát hru s osudem. Nevědět kam pojedeme, kde budeme spát, vědět jen, že někde budeme a budeme tam spolu.

A tak vznikl nápad na hru s kostkami. Pravidla jsme měli následující:

Tři kostky, tři děti (můžete si přizpůsobit, ne každý tolik kostek sežene ;-)) . Jednou kostkou jsme házeli počet přestupů, dvěma počet zastávek. Výsledek? Pro mě nezapomenutelná cesta. Od rebelského hlášení cílové stanice ve vlacích "Prosím, my jedeme na sedmou zastávku, nevíte, kam to je?", po "Tak dneska budeme spát tady." Řídili jsme se principem vždy jen vpřed, abychom se vlaky nevraceli po stejné trase, a "na divoko" vždy jen jednu noc, abychom netábořili, jen přenocovali, jak káže zákon. A tak jsme se podívali do Počedělic, Postoloprt, Mariánských Lázní, Ležnice a Karlových Varů. Když nevyšlo počasí, zůstali jsme déle v kempu, když se vyčasilo, pokračovali jsme dál. Nestavěli jsme si žádné limity. Žádnou konkrétní destinaci jsme si neplánovali, nikam jsme nespěchali, žádný vlak nám ujet nemohl. Ráno bylo jedno, jestli budeme hned pokračovat dál, nebo si ještě užijeme čas u vody. S touto dovolenou jsem objevila zase kus svobody a opět si uvědomila, že co nenaplánujeme my, naplánuje za nás s přehledem náhoda :-)