Zimní vytí

Vlci kroužili po krajině. Jednou snědli ovci a podruhé dítě. Tvrdost místního kraje byla dána tuhostí zimy. Kdo přežil zimu, měl vyhráno. Na rok. Právě na rok. Máme pocit, že nás už se tuhé zimy netýkají, přitom právě v nich se určuje, kdo/co přežije a kdo/co ne. Ne všechny cibulky, ne všechny laně přežijí zimu.

A jak je to s našimi vizemi?

S vírou v ně?

S pospolitostí a návazností?

Letošní zimu nechci přežít, chci jí dát vědomě do rukou to, co společně usmrtíme a společně necháme žít.

S covidem je to podobné. Ve strachu můžeme zalézt pod peřinu a čekat, až se přežene skrze naše LDN, domovy pro seniory, až vezme s sebou lidi s cukrovkou, plicními onemocněními, rakovinou a já nevím čím ještě...A pak ti cyničtější mohou dodat, že stejně byli "staří, nemocní a tlustí". Můžeme si říct cokoliv, ale nic neomluví to, že i ti "staří, nemocní a tlustí" tady s námi mohli být dalších 10 let a že se nám je jako společnosti nepodařilo ochránit.

Spokojit se s tím, že mě se to netýká, je sakra málo. Ti "staří, nemocní a tlustí" jsou naši rodiče, prarodiče, tety, strýcové, oblíbené paní učitelky, skvělé kamarádky... Necháváme umřít svou historii, abychom zjistili, že pro dnešek kořeny nepotřebujeme a zítra z nás zbyde jen vyvrácený strom.

Odpověď. Otevřenost. Svoboda.

Ze strachu kácíme mladé s jejich živností, podnikáním, životy. Kácíme a pálíme vše - a ano, pak voláme: "Bože, opravdu musím přijít o práci kvůli těm "starým, nemocným a tlustým"?

Myslím, že odpověď je ne. Pokud budeme stavět na sounáležitosti a odpovědnosti jednotlivce, pak ne.

Jakým způsobem ale vrátit odpovědnost někomu, kdo ji od samého začátku nemá ve svých rukou? Kdo je ze strany na stranu vláčen opatřeními, která přicházejí? Nejde se jen tak vymanit. Volejme prosím společně po svobodě a zodpovědnosti, chtějme informovanost. Přijímejme s pokorou, že tato zima bude zimou ztrát, a snažme se tyto ztráty minimalizovat.

Rozvolňování opatření je odpovědí na neudržitelnost bytí svobodného člověka v těchto podmínkách. Rozvolňování nereaguje na to, že by se situace lepšila a během prosince, ledna, února měla sama o sobě lepšit.

Neznám odpověď, věřím ale, že jsme ji společně schopní najít. Můžeme se např. ptát: Jaká je pravděpodobnost nákazy ve městě o velikosti X, když potkám Y lidí? (existuje kalkulačka) Jaká je pravděpodobnost, že budu mít vážný, lehký, žádný průběh? (předpokládám, že nemáme data, protože nemáme zmapované lehké a bezpříznakové případy) Jaká je pravděpodobnost, že nakazím rizikovou skupinu? (nemáme data, protože neznáme faktickou promořenost populace). Pokud bychom znali data, znali bychom i riziko, které podstupujeme, popř. kterému vystavujeme naše blízké, mohli bychom sledovat, jak se zlepšuje, či zhoršuje situace a na to adekvátně reagovat.