O MNĚ A KOUČINKU

Dobrý den, jmenuji se Helena Dvořáková a co si sama sebe pamatuji, zajímala mě psychologie a vše s ní spojené. Později jsem se setkala v rámci práce s vedením a motivováním lidí s mentálním postižením při hledání práce. Stejně jako Marie Montessori jsem sledovala, jak na motivaci i vlastní sebehodnocení působí nejlépe heslo: "Pomoz mi, abych to dokázal sám." Zároveň jsem díky těmto klientům měla možnost bezprostředně sledovat důsledky přejímání zodpovědnosti za druhé. Díky rodičovství jsem zjistila, že knihy o respektující výchově a o moderním vedení lidí, popisují stejné principy a strategie.  Díky koučování jsem se naučila, jak tyto strategie lépe uchopit a aplikovat v praxi.

Mám za sebou deset let intenzivní práce na sobě a svém rozvoji. Mám zkušenosti s introspekcí, arteterapií a dalšími metodami. Jsem mistrem ve vymýšlení trefných metafor.

VZDĚLÁNÍ

Akreditovaný kouč

Výcvik "Koučink jako umění"

Integrovaný výcvik, který kombinuje metody a techniky koučování ze všech nejvýznamnějších směrů: psychologický koučink, NLP, exekutivní koučink, systemické dotazování a koučování zaměřené na tělo.

Masarykova univerzita

Fakulta sociálních studií

Veřejná politika a lidské zdroje

Personální management a organizační rozvoj

Ostatní:

Psychologie pro každý den, Umělcova cesta, Respektovat a být respektován, Mapování kompetencí metodou CH-Q, Autentické dialogy, 8 týdenní kurz Mindfulness

Koučování v rámci projektů

Kariérní koučování - podpora osob znevýhodněných na trhu práce (OZP) v nalezení pracovního uplatnění 

Životní koučování - podpora neformálních pečujících (lidí v tzv. sendvičové generaci, kteří pečují zároveň o své děti a rodiče), prevence proti syndromu vyhoření.


O  KREATIVNÍM KOUČINKU

Kreativní koučink vám pomůže s uvědomováním vašich životních programů a zároveň vám skrze něj mohu předat osvědčené techniky, díky kterým budete moci dávat vědomě pozornost tomu, co je pro vás důležité. Kreativní koučink vede k lepšímu vnímání reality a zvyšuje odpovědnost k nám samým i ke světu kolem.

První příklad: 

Představte si, že dnes ve zprávách uslyšíte opravdu špatnou zprávu, která se později ukáže jako nepravdivá. Zpráva sice pravdivá nebude, ale vaše pocity z ní opravdové jsou. Cítíte se tím pádem špatně úplně zbytečně a dost možná to ovlivní vaše chování v práci, k partnerovi, nebo k dětem.

A co když ta špatná zpráva nepřijde ze zpráv? Co když ta špatná zpráva přijde sama o sobě a přímo z vás? "Zase se ti to nepovedlo." "Všichni ostatní už by to dávno měli hotové." apod. Programy, které nikomu nepomáhají a přesto je máme. Některé programy nás vysloveně brzdí v tom, abychom se rozvíjeli, dělali, to co chceme a na co máme talent. 

Druhý příklad: 

Pokud bych vám dala úkol následujících pět minut nepomyslet ani jednou na čokoládu, myslíte, že tím pravděpodobnost toho, že na ni budete myslet, zvýším, nebo snížím? Pokud si dáte za úkol "nehádat se kvůli drobnostem se svým partnerem", zvýšíte tím pravděpodobnost hádky, nebo snížíte? Ano, tušíte správně - v obou případech je pravděpodobnost větší :-) 

Negativní zprávy podporují negativní pozornost. Díky negativní pozornosti přicházejí další negativní zprávy. Ne proto, že by jich bylo víc, ale proto, že se na ně zaměřujeme. To čemu věnujeme pozornost utváří den po dni náš život.

"90 % dlouhodobé spokojenosti není ovlivněno vnějším světem, 

ale způsobem, jakým mozek tento svět zpracovává. 


Pouze 25 % našeho pracovního úspěchu je předurčeno mírou IQ, 

ale 75 % je ovlivněno úrovní optimismu." 


                                                                                                  Petr Ludwig