Vlci kroužili po krajině. Jednou snědli ovci a podruhé dítě. Tvrdost místního kraje byla dána tuhostí zimy. Kdo přežil zimu, měl vyhráno. Na rok. Právě na rok. Máme pocit, že nás už se tuhé zimy netýkají, přitom právě v nich se určuje, kdo/co přežije a kdo/co ne. Ne všechny cibulky, ne všechny laně přežijí zimu.
Leden, točím si sukni ze stříbrných vloček, mačkám ji po bocích a koukám, kolik sněhu zase ubylo. Leden, ten nový začátek na mě vždy dýchne. Škoda, že nový začátek cítíme intenzivně 1. 1. a ne každý další den. Vize, plány, úkoly, projekty. Vběhla jsem do roku 2019 jak utržená ze řetězu a zastavila se až v létě. "Do ničeho se...
Doprava houstla a já od cedule "Praha" sledovala každou minutu. Fakt nerada chodím na schůzky se zpožděním... A tak se to stalo.
Pocit něhy prorůstá mnou jako kořeny stromů půdou. Ne, účinností se neminou všechny ty knihy o mateřství. Les, voní všude les! Spojení s přírodou představuji si jako přijmutí toho, že už necítím strach, kdo mohl by být za rohem - ať už jde o kance nebo o člověka. Bát se v lese. Kdo učil nás to? Možná je to jen...